Reklama
 
Blog | Vojtěch Vaner

Pásy tanku

 

Jeden z přemnoha textů vyvolaných skonem Václava Havla. Tentokrát liberecký.

V neděli před obědem se doma dotknu klávesnice a na internetovém zpravodajství zachytím zprávu. Rychle na nějaký konkurenční server – ano, je to pravda. Zatím jen strohá zpráva, u obou článků končí slibem „připravujeme podrobnosti“. Později, po procházce s dětmi naší ulicí, sem opět zamířím a zjišťuji, že zpravodajství se sytí a přichází monotematická informační smršť. Na chvíli i zapínám televizi, ale jinak až do večera se nesnažím nalézat nic nového k faktu, který je tak jasný a stručný. Uspáváme děti a sledujeme se ženou ČT1, film Odcházení. Vidím ho podruhé, je skvělý, místy se musím smát nahlas. Po skončení ještě krátké zprávy na ČT24 – lidé spontánně zapalují svíčky na Národní třídě, u svatého Václava a jinde. Ta zpráva mi udělá radost.

Necítím velký smutek, spíš něco jako vděk. A pak dokonce radost a dojetí pramenící s této radosti. Že zase na chvíli cítíme národní hrdost, že se spojujeme. Je nás tolik, co jsme ho měli rádi. I současný prezident vyvíjí správnou aktivitu a je taktní, i nejznámější a málo respektovaní politici (snad s výjimkou Vojtěcha Filipa) vědí, co říct.      

Ráno v půl sedmé je jediným otevřeným obchodem v Liberci Kendikův Dunaj. Napadne mne, že svíčky s ochranou proti větru třeba budou vyprodané. Ne, naštěstí je mají. Když vystoupám Pražskou ulicí k radnici, zmocní se mne opačná obava. Že místo vhodné k uctění památky bude prázdné.  Že budu jediný. Výhled mi zakrývají zatím prázdné stánky vánočních trhů, přímo před sebou mám zcela přeplněný, ba přetékající odpadkový koš, za noc neuklizený.  Obejdu vánoční městečko a ke své radosti spatřím spousty svíček na památníku.  Stylizovaný bronzový  tankový pás se jmény několika obětí sovětské okupace z roku 1968 doplňují Havlovy fotografie, výstřižky z novin a ručně psané vzkazy. Jsou tu i květiny.   

Reklama

Ozývá se pozapomenutý pocit češství a lásky k vlasti. Bez patosu, jen na krátkou chvíli. Několik vzpomínek na Listopad (puberťák)i na televizní revoluci a Václavák při Děkujeme, odejděte (vysokoškolák).  Třeba bude podobnou emocí naplněn celý předvánoční týden… 

Děkuji nejen iniciátorům a tvůrcům pomníku obětem srpna 1968, ale všem Liberečanům, že tomuto pomníku dali onu symboliku.  Že v Liberci existuje místo, kde se dá uctít památka národního hrdiny, kde se najde malý prostor pro skromné gesto člověka jako já (průměrného a normálního, ze kterých se každý národ skládá) . Že jsem zkrátka věděl, kam s tou svíčkou jít.      

 

 

 Faktické poznámky:

 –          Památník obětem sovětské okupace je na parapetu liberecké radnice nastálo. Aktuálně jej doplňuje (asi 10 metrů do náměstí) dočasně instalovaná „Klíčová socha“ Jiřího Davida.

–           Václav Havel společně s Janem Třískou trávili údajně 21. srpen 1968 v Liberci.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama