Reklama
 
Blog | Vojtěch Vaner

Roztržení moci

Následující text je drzý. Nejsem politologem, za své texty nepobírám honoráře a nejsem vzdělán ani do detailu obeznámen v oblastech práva, politiky či ekonomie. Jsem jen mírně poučeným laikem, čtenářem a posluchačem seriózních médií. Přesto si dovoluji navrhnout řešení!

Současná krize kapitalismu, v České republice vnímaná zatím především skrze korupci a nerovnost před zákonem, je v poslední době poměrně dobře rozebírána a popisována. Mnoho intelektuálů se domnívá, že přichází nějaká změna, ale netroufne si říci jaká. Čím dál víc občanských iniciativ se snaží stávající stav změnit, ale zatím marně. Slušným lidem je jasné, že to takhle dál nejde, ale nikdo neví, jak to jít má…

Protože se mi v hlavě vylíhla myšlenka, kterou jsem jasně formulovanou ještě nikde neviděl a neslyšel (pouze částečně či v náznacích), dovolím si ji předložit.  Nejde o promyšlené řešení dluhové pasti, kleptokracie, klientelismu a tak podobně, je to jen nahozený nápad, jaká by příští česká demokracie měla být. Změna je to poměrně radikální (mám za to, že po takové se volá):   

 

Reklama

Navrhuji roztrhnout zákonodárnou a výkonnou moc v České republice. 

 

Cílem změny je přispět k omezování současných či nastupujících patologických jevů globálně (privatizace sociálního státu, nerovnost před zákonem, nerovnost šancí, poškozování životního prostředí), ale prvotně a především odstavit od moci konglomerát ODS+ČSSD+TOP09, který je na celostátní úrovni pod kontrolou kmotrů a manažerů silných firem (například ČEZ), a který poškozuje zájmy občanů ČR v mnoha oblastech života. Pravděpodobně je princip roztržení moci slučitelný s jinými demokratickými a nedemokratickými zásahy směřujícími tamtéž, a pravděpodobně je aplikovatelný i v ostatních zemích Evropy.

 

Principem je eliminace zákonodárné a výkonné moci, která se koncentruje v Praze, a její „odeslání“ jedním směrem do Evropské komise a Evropského parlamentu (případně značně posílenému prezidentovi Unie) a druhým směrem do obcí a krajů.

 

Moc soudní nechť zůstane jak je a řídí se sama, neboť je ještě uzdravitelná.   

 

1. „Cesta nahoru“: Musí být zachován plně princip zastupitelské demokracie (i s rizikem volby protiintegračních partají do Evropského parlamentu, jakkoli je to absurdní). Shodný právní rámec ve všech zemích Evropské unie (evropská ústava a řada zákonů) může oslabit vliv bohatých lidí a skupin ovládajících národní vlády. Naději skýtá lepší politická kultura západních zemí, obavy vzbuzují nedávná rozhodnutí a doporučení lídrů EU v rámci tak řečené dluhové krize. V kontextu mezinárodní politiky, hlavně ve vztahu k tak zvaným rychle se rozvíjejícím ekonomikám a mocným nadnárodním společnostem, je silná celoevropská vláda v podstatě nezbytností.

 

2. „Cesta dolů“: Mnoho zákonů a nařízení se může schvalovat v místě bydliště. Buď v krajském zastupitelstvu nebo referendy. Města a vesnice mohou začít s „vyhláškovou smrští“ bojkotujíce nařízení ministerstev. Přirozeným dopadem bude různá životní úroveň a kvalita života v různých krajích. Čemu by to mělo vadit ? Občané Libereckého kraje dnes běžně jezdí tankovat benzín do Dolního Slezska a nakupovat potraviny do Dolní Lužice. Češi, Němci a Poláci jsou přitom rovnoprávnými členy EU. Stejná nerovnováha může být i mezi českými a moravskými kraji navzájem. V současné podobě, bez posílených pravomocí a odpovědnosti, jsou krajské orgány naopak zbytečné a drahé. Pouze přerozdělují peníze na školy a na dálnice z celostátního rozpočtu. 

 

Princip, řečený souhrnně, selsky a po lopatě: Na co nestačíme v Liberci (tedy kdekoliv u vás), to ať raději rozhodnou v Bruselu. Stranám, které dlí v současnosti v Poslanecké sněmovně (+ jejich současným představitelům), se nedá věřit už nic. Prahu nepotřebujeme.   

 

Je jasné, že k dosažení navrženého stavu potřebujeme změnu ústavy a daňovou reformu (ta ovšem může být jednoduchá – zrušit naráz složitý daňový systém a začít ho budovat znovu, tak aby většina daní zůstávala v místě, kde se vybere) a pravděpodobně i „trvalé rozpočtové provizorium celostátního rozpočtu“. 

 

Je jasné, že „cesta dolů“ prozatím neřeší problém korupce na krajských úřadech a zastupitelstev, respektive v obcích. Může ho dokonce posílit – krajská zastupitelstva jsou v současnosti často vedena loutkami ze smluvně opozičních stran, které úkolují místní kmotři.

 

Zároveň je to ale možná místo, kde lze začít: Přesvědčí-li nezávislé strany v nadcházejících krajských volbách dostatek voličů, že ČSSD je za současný stav zodpovědná stejně jako ODS a TOP09, mohou po případném úspěchu rozbíjet tiché i přiznané velké koalice a dožadovat se větších pravomocí – nebo si je pomocí občanských bouří i protiústavně přivlastnit. Současně mohou začít vyžadovat od Evropské komise a Evropského parlamentu, aby přitvrdili své postoje vůči národním vládám. A navrhovat, které pravomoci si mají evropské orgány začít odebírat.    

 

Obce mohou už nyní organizovat centrálními orgány neschválená referenda a posilovat pravomoci svých úřadů, bezpečnostních složek, kontrolních orgánů.

 

Stejně tak státní správa. Krajské úrovně všech úřadů mohou zastavit komunikaci směrem k ministerstvům a po dohodě s místními odděleními pod nimi začít zodpovědně rozhodovat samy. Jistě, že je to v tuto chvíli nezákonné, ale začne-li se s tím ve velkém, zákon se bude muset změnit. (Řadu zákonů si připraví kraj sám a schválí svým krajským zastupitelstvem.)

 

Vím, že nápad má díry a je nedokonalý. Netuším, zda se ho budu držet stůj co stůj. Ale coby podnět k diskusi ho mám za dobrý, a čím více jej promýšlím, tím víc jsem přesvědčen, že by to mohlo jít. Nebo spíš – proč by to nešlo? Nejde o popření demokracie, humanismu, liberalismu či spravedlnosti.

 

Vím, že snahou o roztržení mocí zákonodárné a výkonné může vzniknout chaos. Ale do chaosu spějeme v lepším případě také, ponecháme-li stávající stav. Horším případem je nová forma totality.

 

Jsem zvědav na reakce. Určitě jich bude dost nihilistických, ty mě nezajímají. Ani afektované ťukání na čelo samozvaných rozumožroutů. I tak je poctivě co kritizovat. Ale i zamyslet se nad možnými důsledky i prostředky, jak roztržení dosáhnout.

 

A také bychom mohli třídit navrhované zákony na hromádky – na kraji dvě velké a uprostřed jedna téměř nepatrná.