Reklama
 
Blog | Vojtěch Vaner

Ach, Cyril Svoboda. To je škoda.

Cyril Svoboda je politický profesionál, který nemá pro některé žádný svůj osobní vývoj. Já ho považuji za tragický příklad, jak se ze slušného člověka angažovaného v dobré věci stane postupně sebestředný mocipán a nenasytný boháč.

Musím říci, že to trvalo dlouho. Některým stačí několik let
nebo i měsíců. Asi nejrychleji si zvykl moc zneužívat Jiří Paroubek, vzpomínám
si, že jsem do něj vkládat nějaké naděje, měl totiž šanci napravovat
neomalenosti Miloše Zemana a Stanislava Grosse. Také jiní politici, kteří se mi
zdáli dobří, se rychle „prekabátili“, jak se říká. Pavel Neměc například.
Vladimír Dlouhý a  Jan Kalvoda, to už je
hodně dávno. Karel Schwanzerberk, tam se to zřejmě stalo za kalendářní rok
2007.

U Cyrila Svobody jsem si byl definitivně jist, až letos
v únoru, když volil Václava Klause za prezidenta. Bylo mi jasné, že
Svobodovy ideály jsou s určitou platností vyměněny za touhu po osobní
výhodách, po ekonomickém i mocenském zisku, že na svoje sliby, na lidi (své
voliče například) už definitivně zapomněl a kašle na ně. To, že se nyní soudí o
majetek, na který nemá morální právo, ale pouze právo zákonné, a to ještě
sporné, mi přijde už jen jako dovětek a potvrzení výše napsaného. 

Reklama

Před zhruba deseti lety jsem s ním seděl
v hospodě. S několika spolužáky jsme si pana Cyrila Svobodu pozvali
na debatu a čaj, jeho hvězda tehdy vycházela a on byl ochoten mluvit
s kdekým a hájit své názory, postoje, vysvětlovat svou kritiku (například
lidí, se kterými dnes sedí ve vládě nebo se kterými v ní seděl minulé
volební období).Měl i šarm, ne ten vyráběný agenturami, svůj osobní. Později
jsem se dozvěděl, jak žije, že je křesťanem tradicí i osobností, snad měl něco
společného i s katolickými skauty…(to nevím jistě). Bylo mi to sympatické,
říkal jsem si, že takoví lidé v politice chybí, že vyváží velké darebáky a
ani nemusejí být dokonalí. Sledoval jsem občas jeho angažmá, nezářil sice, ale
byl poměrně poctivý a slušný, samozřejmě i odvážný a pracovitý. V těch
letech jsem dokonce dvakrát KDU –CSL volil a byl jsem rád, když Svoboda, Kasal
a další lidé dokázali držet stranou divné osobnosti jako je Miroslav Kalousek a
Pavel Severa. Pak se někde něco zvrtlo, od předsednictví Miroslava Kalouska je
tato strana postrašená svým „zánikem“ a obava, že přijde o prebendy si našla i
Cyrila Svobodu. Aby si zachránil své křesílko (nějaké, jakékoliv) a své
milióny, je křesťan schopen volit špatného muže za prezidenta a je schopen se
soudit s charitativní organizací o majetek. Co víc, ptají-li se na jeho
spor novináři, odbude je.   


Ale oni jej stejně našli a z ostudy má kabát. Takže je konec, pan
Cyril Svoboda zklamal. Trvalo to dlouho, ale je to tu. Neuměl včas odejít a teď
už je jen jedním z politiků, které právem nemáme rádi. Je to škoda.  

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama