Musím říci, že to trvalo dlouho. Některým stačí několik let
nebo i měsíců. Asi nejrychleji si zvykl moc zneužívat Jiří Paroubek, vzpomínám
si, že jsem do něj vkládat nějaké naděje, měl totiž šanci napravovat
neomalenosti Miloše Zemana a Stanislava Grosse. Také jiní politici, kteří se mi
zdáli dobří, se rychle „prekabátili“, jak se říká. Pavel Neměc například.
Vladimír Dlouhý a Jan Kalvoda, to už je
hodně dávno. Karel Schwanzerberk, tam se to zřejmě stalo za kalendářní rok
2007.
U Cyrila Svobody jsem si byl definitivně jist, až letos
v únoru, když volil Václava Klause za prezidenta. Bylo mi jasné, že
Svobodovy ideály jsou s určitou platností vyměněny za touhu po osobní
výhodách, po ekonomickém i mocenském zisku, že na svoje sliby, na lidi (své
voliče například) už definitivně zapomněl a kašle na ně. To, že se nyní soudí o
majetek, na který nemá morální právo, ale pouze právo zákonné, a to ještě
sporné, mi přijde už jen jako dovětek a potvrzení výše napsaného.
Před zhruba deseti lety jsem s ním seděl
v hospodě. S několika spolužáky jsme si pana Cyrila Svobodu pozvali
na debatu a čaj, jeho hvězda tehdy vycházela a on byl ochoten mluvit
s kdekým a hájit své názory, postoje, vysvětlovat svou kritiku (například
lidí, se kterými dnes sedí ve vládě nebo se kterými v ní seděl minulé
volební období).Měl i šarm, ne ten vyráběný agenturami, svůj osobní. Později
jsem se dozvěděl, jak žije, že je křesťanem tradicí i osobností, snad měl něco
společného i s katolickými skauty…(to nevím jistě). Bylo mi to sympatické,
říkal jsem si, že takoví lidé v politice chybí, že vyváží velké darebáky a
ani nemusejí být dokonalí. Sledoval jsem občas jeho angažmá, nezářil sice, ale
byl poměrně poctivý a slušný, samozřejmě i odvážný a pracovitý. V těch
letech jsem dokonce dvakrát KDU –CSL volil a byl jsem rád, když Svoboda, Kasal
a další lidé dokázali držet stranou divné osobnosti jako je Miroslav Kalousek a
Pavel Severa. Pak se někde něco zvrtlo, od předsednictví Miroslava Kalouska je
tato strana postrašená svým „zánikem“ a obava, že přijde o prebendy si našla i
Cyrila Svobodu. Aby si zachránil své křesílko (nějaké, jakékoliv) a své
milióny, je křesťan schopen volit špatného muže za prezidenta a je schopen se
soudit s charitativní organizací o majetek. Co víc, ptají-li se na jeho
spor novináři, odbude je.
Ale oni jej stejně našli a z ostudy má kabát. Takže je konec, pan
Cyril Svoboda zklamal. Trvalo to dlouho, ale je to tu. Neuměl včas odejít a teď
už je jen jedním z politiků, které právem nemáme rádi. Je to škoda.