Reklama
 
Blog | Vojtěch Vaner

Harry Potter a další bohatství mudlů

Nabízím zbylé důvody, proč považuji ságu o Harrym Potterovi za dílo, které přežije do budoucnosti i bez podpory filmů, her, afér, hysterického fandovství i osudů autorky. Minule jsem napsal, že jde o skvělý svět nebořící jiné fantastické světy, že autorka je šikovná a umí psát zápletky i postavy a že stvořila příběh koexistující s mýty. Nyní již stručněji:

Uzavřená sága obsahuje několik
symbolů a souvztažností nejen s mýtem, ale i s křesťanstvím či obecně
náboženstvím. Osudovost sedmého viteálu, nesmrtelnost a celistvost duše,
odpovědnost za svoje činy, sebeobětování, tajemství až za hrob a další motivy
staví Harryho Pottera k postmoderním dílům, ve kterých je možné nacházet
podněty k individuálnímu duchovnímu zkoumání. Po celou dobu autorka
zůstává mimo pojem Boha, ale veškerý děj se odehrává v křesťanském
prostředí či minimálně v západní křesťanské kultuře. V posledku jde o
křesťanský příběh, jak dokládá například kapitola Nádraží King´s Cross
závěrečného dílu. Na rozdíl od ságy Pán prstenu, kde je náboženská paralela v
podstatě skrytá, a na rozdíl od
Matrixu, což je biblická parafráze snad až příliš křečovitá.

Takže, další z rozměrů díla je
řekněme výchovně-politický. Období, kdy je Lord Voldemort u moci, je popsáno
jako alegorie totalitní společnosti. Zneužívání Denního věštce je působivá
lekce z teorie médií, dále vyděračství, nátlak skrze rodiny, hon na krevní
nepřátele, činnost disentu a všudypřítomný strach a konformita u běžných lidí
jsou jak vystřižené z komunistických či fašistických období evropských
dějin. Plus ještě třeba způsoby získávání nových článků zlosystému – Voldemort
nakonec dělá návrh i Nevillu Logbottomovi.

Reklama

Silnou zbraní je samozřejmě
vedle fantazie a zručnosti i humor. I poslední válečný díl má okamžiky nutící
k úsměvu (Krátura se sekáčkem na
maso, Brumbál je nadšený z nádražní haly, roční Harry na malém košťátku
létá půl metru nad zemí po obývacím pokoji).

Sedm dílů příběhu naplňuje
humanitní poselství, dobro zvítězí nad zlem. Výjimečný je příběh možná tím, že
začíná lehce a naivně podle běžného vzorce literatury pro děti a končí jako
vrstevnatá metafora veškerého lidského bytí, když vítězství je vykoupeno krajní
bolestí. Bezpředmětné jsou výtky stejně jako omluvy (že čtenáři stárli
s hrdinou), ten příběh takový prostě je, liší se tím od jiných. Jen se do
něj více a více noříme, méně a méně se nám, dospělým čtenářům, daří zůstávat
shovívavě nad věcí. Dětskému vnímání příběh vyhoví, bude-li čten od začátku do
konce.

Harry Potter a sedm kouzelných
let je především kvalitní umělecké dílo. Zábavné i poučné, vyrovnaně
mnohovrstevné a tudíž dobré. Výhrady samozřejmě existují, ale jen dílčí. Lze se dohadovat, že knihami inspirovaných
slovních přirovnání, parodií, nesčetných komerčních i amatérských adaptací, ale
i esejistiky a studií nejrůznějších humanitních věd bude nadále přibývat a
vedle příběhu o neuvěřitelném komerčním úspěchu se Harry Potter stane jménem
hlavně pro velkolepé a oblíbené dílo, které po boku jiných přežije mnoho
generací.