Přípravný tým mistrovství si nyní najal PR agenturu, která má změnit postoje místních obyvatel, aby akci přijali za svou, ba s nadšením. Věřím, že se tento cíl částečně naplní, i když agenti budou muset zřejmě sáhnout k prostředkům téměř donucovacím a na samé hranici lži. I tak ale zůstane velké množství Liberečanů, kteří se zapojí do protestních akcí, a ještě více jich celou akci prostě pustí k vodě. Mávne rukou, chcete-li.
MS 2009 je totiž vyvrcholením mnohaletého snažení liberecké radnice a souvisí úzce s místní politikou, která přinesla nejednu zkušenost. Liberec kandidoval na pořadatele MS celkem čtyřikrát a teprve počtvrté byla kandidatura úspěšná. V prvních pokusech šlo o spojené úsilí obcí Liberec, Jablonec nad Nisou, Janov nad Nisou a Bedřichov, a ačkoliv byl pro skokanská klání od začátku ve hře Ještěd, pro běžecké disciplínami se počítalo s Jizerskými horami. Pořadatelé nešetřili od začátku (konec 90. let) superlativy a přísliby výhod, ale zapomínali věc projednávat s veřejností a s orgány ochrany přírody; jak se ukázalo, zřejmě aby jim nebyly na obtíž. Podmínky světových klání vyžadují (nechápu sice proč) přesné penzum stoupání a klesání v přesně daných úhlových stupních, mimo jiné by se na náhorní plošině Jizerských hor musely dělat terénní úpravy (v chráněné oblasti v těsné blízkosti rezervací)! Areál ve Vesci (Špičák je travnaté návrší mezi hřbitovem a dálnicí, na které chodí lidé ze sídliště venčit psy) se tak stal vyvzdorovanou a poslední možnou alternativou, aby se mistrovství mohlo konat. Ostatní obce kromě krajského města své snažení vzdala, protože skloubit podmínky mezinárodních pořadatelů a ochranu přírody, za kterou se postavili jejich občané, se jim zdálo zbytečně složité a nákladné.
Liberec má ale vytrvalé vůdce a vůle většiny tu vždy neplatí. Stejný či podobný okruh lidí, firem a stran, který stojí za mistrovstvím, stál i za jinými megalomanskými projekty, které se podařilo uskutečnit: spalovna komunálního odpadu v zastavěném údolí blízko centra, proti které stály pochybnosti o využití její kapacity, a o které se dnes hovoří jako jedné z příčin „sociálního vyloučení“ rochlického sídliště (v Liberci tzv. špatná adresa), dále hokejová aréna, která byla i přes velký odpor financována z městského rozpočtu takovou částkou, že se město zadlužilo na 20 let, nebo v poslední době prodej pozemků a podpora výstavby několika obřích nákupních center v centru města.
Tyto stavby navíc provázela podezření z korupce, klientelismus, dodatečné navyšování rozpočtu o desítky procent a nezřídka i arogance místních politiků (od svého založení vládne v Liberci nepřetržitě ODS). Vznikla tím dlouhodobá nedůvěra, od jisté doby vždy doprovázená malověrností a již zmíněnou mávající rukou. Lidé, kteří nechtěli Mistrovství světa 2003, nechtěli arénu, spalovnu ani nákupní centra na Šaldově a Soukenném náměstí, jsou titíž lidé, které pobouřilo drancování Jizerských hor kvůli zasněžení veseckého návrší, a kteří nevěří v přínos lyžařského šampionátu pro město a pro ně osobně.