Kdo a za jaké peníze, nechme stranou. Co a za jakým účelem, také. Ale staví se. Buduje, upravuje, přemisťuje a tyčí. Centra měst jsou rozrytá výkopy, tatrovky rozjíždějí bláto po chodnících, cesty blokují tu lépe, tu hůře sestavené zátarasy. Všade uzavírky, objížďky, semafory a výluky. Prostě léto jako každé jiné, neodrážející žádnou krizi v národním a světovém hospodářství.
Změnila se jen drobnost. Maličkost. V lesích na Jabloncem (nad Nisou, ale nad Jizerou možná také) se staví nové paneláky, pracovníky lze vidět ve výkopech i v horních patrech budoucích domů. A nad nimi jeřáby, jeřábníci, lana a břemena. Všichni pracovníci vědí, co mají dělat a dílo roste před očima. Je tu vždy několik firem a každá rozumí své práci, o sebe se navzájem nestarají. Co je tu jiné a nové? Nikdo nemá přilbu. Už ji nikdo nepotřebuje. Stavba má bezpečnostní dozor , a ten přilby na hlavách nevyžaduje. Helmy nemají ani pracovníci na stavbě nové tramvajové trati pod sídlištěm Broumovská v Liberci. Ani pracovníci na stavbách v centru města, u krajské knihovny či v Barvířské ulici (máte-li štěstí a někoho tam zahlédnete pracovat). Snad na ně nemá co spadnout nebo by jim helma beztak nepomohla . Ale spíš to bude móda. Blembáky už nejsou v módě. Možná tak u cyklistů někde v Jizerkách…
Co frčí, jsou vestičky. Žlutozelené fosforeskující, výjimečně i oranžové. Nechť je mají všichni! Kopáči na holém těle, montéři přes montérky, manažeři přes košilky, stavbyvedoucí ke kraťasům a sandálům! Kdo nemáš vestičku, nejsi vidět, nejsi v bezpečí a nejsi in. Může tě snadno zajet couvající tatrovka či tančící bobík. Naopak ten kbelík malty, co padá z lešení, si dá pozor. Máš-li vestu, zmerčí tě a poletí jinam.
Stavíte garáž? Sekáte zahradu? Natíráte plot? Kupte si vestičku.