Reklama
 
Blog | Vojtěch Vaner

Z Dlouhého ostrova vyvanul kouř

 

Zní to tvrdě.  Long Island je údajně první místo v Americe, a tedy i na světě, kde s nesmí kouřit na ulicích. A brzy to může být celé New York City, kam se zákaz rozšíří. Námitky s odkazem na individuální svobodu a liberalismus jako jednu z primárních hodnot Západu mají svou váhu a logiku . Zde je ovšem několik argumentů, proč by takový zákaz měl platit všude, u nás v Liberci na Fígnerce.

Předem prosím přijměte omluvu za komolení jména českého vlastence Fűgnera, ale každý Liberečák ví, co to je Fígnerka (nebo dokonce co je to fígnerák). Tato ulice v Dolním centru je v ranních a odpoledních špičkách nejrušnějším místem města, většina uživatelů hromadné dopravy přestupuje právě tady. Pravidelně procházím od autobusového terminálu k Dunaji a téměř denně jsem obtěžován kouřem z cigaret. Vybírám si raději cestu kolem tak zvaného Zálivu (stanoviště taxíků),  abych se na úzkém chodníku na tramvajových zastávkách nemusel dusit a pošklebovat na tamější kuřáky. Stejně mi většinou nějaký zkříží cestu nebo jej omylem doženu.

Je to opravdu nepříjemné. Kuřáci to možná nevědí, ale jedna cigareta je cítit na desítky metrů a kromě dlouhodobých rizik na naše zdraví dokáže přivodit i okamžitou nevolnost. Jít po ulici za kuřákem, stát vedle něj (vedle znamená třeba i 15 metrů) nebo ho jenom minout, je pro nekuřáka zážitek stejně nepříjemný jako vejít do zakouřené restaurace.

Další nepříjemností je dutý pach, kterou je cítit člověk, který právě dokouřil a sedl si v autobuse za vás. Nejspíš neví o tom, že páchne. Podobně jako páchnou lidé, kteří se a)nemyjí  b)pouští větry c)používají voňavky ve větším než malém množství.

Reklama

Jenom dobře, zakáže-li se kouření na většině míst planety, a pro kuřáky se vymezí jen nějaké kuřácké kluby či dobře oddělené kuřárny.  Kouření na ulici, tak jak ho znám z Fígnerky, nemá v sobě nic, co bych mohl označit za pozitivum. Pro kohokoliv vyjma zisku známé nadnárodní firmy. Člověk, který kouří na ulici (dokonce v chůzi a za deště nebo za mrazu) je pouhý závislák, který neví, co je požitek z kouření, a který by se měl léčit. Plus několik náctiletých, kteří kouří z frajeřiny a pro pocit sounáležitosti s kamarády.

Nejprve musí veřejné mínění donutit náš zkorumpovaný Parlament, aby přijal zákon současného evropského  standardu, totiž zákaz kouření na pracovištích včetně restaurací . Doufejme, že to nebude dlouho trvat, zase jsme v něčem poslední. 

Potom si společně s ostatními Evropany můžeme vzít za příklad zákaz z Dlouhého ostrova a přemýšlet také o výjimkách pro zmíněné kuřácké kluby.